| Hovna ta jsou všude. Nikoho nepřekvapí, když vidí psí hovno na chodníku. Jednou jsem viděla na nádraží kadit bezdomovce a bylo mi na blití. Nechtěla bych to zažít znova a ani vám to nepřeju. Proto jsem tedy při své práci vyhledávala místa, kde bude malá možnost, že mě někdo při potřebě vyruší. Akce byla mým osobním zážitkem a pro následně procházejícího diváka jím mělo být to hovno, co jsem tam zanechala. Většinou jsem vybírala místa příjemná, často s výhledem například na muflony. Obora Holedná v Jundrově mi v mém snažení posloužila skvěle. Bylo to první místo, kde jsem započala svou sérii a vyfotila první dvojici hovínek. |
| Bylo to, myslím, časně zrána, už jsem přesně věděla kam mám jít. Za zelený domek vzhůru do svahu až po povalený kmen u cestičky, kde víc jak lidi skáčou právě mufloni. Hned vedle tam leželo několik čerstvých hromádek bobků a já se vedle jedné vykadila. Jak tam pak vedle sebe ležely dvě čerstvé hromádky různých hovínek, chytlo mě, že by bylo fajn, kdyby mohly vzniknout zároveň. Představa, že vedle mě stojí muflon a spolu se mnou kadí, mě nadchla. Ale to je prakticky nemožné. Domluvit se šlo akorát s člověkem, a tak jsem jednoho oslovila a ten můj návrh přijal. |
| Dvacátéhotřetího ledna jsme si řekli v tramvaji: „Tak dnes v jedenáct“. Oběma se nám už chtělo a bylo deset. V jedenáct jsem na místě srazu už fakt potřebovala, ale kvůli pracovním komplikacím druhé osoby jsem musela dvě hodiny čekat. Byla jsem nervózní a už jsem v tom lese chtěla bejt. Jenže jak se mě chtělo víc a víc, tak na druhé straně to bylo přesně naopak. Šli jsme koupit sušenky, že to prej pomůže, pak jsme se zasekli s hrozně milým ale upovídaným dědou a byla pěkná kosa. Nakonec jsme došli k řece. Vůbec jsme se nemohli dohodnout na vhodném místě a hádali jsme se. Já chtěla příjemný místečko v přírodě, on hnusný s odpadkama, že tam se to hovno prej hodí nejlíp. Vztekala jsem se, ale nakonec jsem si řekla, že se přeci nebudu rozčilovat kvůli hovnu. Vykadili jsme se pod mostem. Udělal si ďůlek a hned si začal rozepínat kalhoty. Váhala jsem mám-li si ho udělat taky, ale byl rychlejší a udělal ho po optání i pro mě a hned si dřepl. Samozřejmě jsem se trochu styděla, ale nechtěla jsem propásnout vrcholný okamžik a dřepla si hned taky a tvořili jsme opravdu zaráz. Cesta za hovnem nebyla vůbec taková, jak jsem si představovala. Byla jsem z toho trochu rozmrzelá.Teď s odtupem času mě celá ta situace rozesmívá a příjde vlastně fajn. Nic z toho jsem nečekala a překvapilo mě, jak se všechno odehrává mimo mé plány. |
| Zajímavým zážitkem bylo i kadění s mou rodinou. O nedělním květnovém ránu jsme se po snídani rozprostřeli v rákosí. Bylo to srandovní. Někomu se nakonec nechtělo, ale tak jsme mezi sebou každý ze svého místečka alespoň halekali a ti co mohli, fotili své exkrementy a informovali o počtu much a podobně. Moc děkuji své rodině za účast a mileráda je uvítám i v jiných akcích. |
| V jiné dvojici hovínek došlo k prolnutí rodiny a zvířectva zapojením našeho psa Filka. Kakání s ním bylo vynikající v tom, že jsem se mu musela plně podřídit. Z našeho panelákového sídliště jsem ho v náručí odnesla na louku u lesejka, kde jsem pozorovala, kdy to na něj přijde. V ten okamžik jak se vyhrbil, jsem si podél pěšinky dřepla vedle a bylo. Vůbec ho to nepřekvapilo, byl výbornej. |
| Hledání ptačího hovínka za slunného rána v Jundrově bylo velice bezstarostné. Ptačinec objeven snadno v korytě porostlém mechem. Vykadila jsem se, posilnila na pařezu kedlubem a šla domů. Podobný průběh byl i při hledání koňského hovna. Navštívila jsem farmu v Soběšicích a vlezla do ohrady. Nebylo to nijak kryté místo, ale zdálo se, že nikde nikdo, jen koně v dálce se popásali. |
| Snad je z mého vyprávění aspoň trochu zřetelné proč jsem ráda, že to všechno proběhlo. Že jde o společné sblížení s přírodou a lidmi, o prožití nečekaných okamžiků i pro přiblížení se k hovnu jako ne něčemu hnusnýmu, o čem nám od malička doma trvdí fuj. Jak vidíte, nemusí to tak být. V mém případě hovno slouží k zamyšlení a radosti. Jsem zároveň i ráda za všechny ty hospodské rozhovory na toto téma. Lidé prvně reagujou negativně, ale pak jsou nadmíru zvědaví a schopní o hovnu hovořit celý večer. Klauzurní práce letního semestru v druhém ročníku z roku 2008. |